#45.. stodolní

24. ledna 2012 v 16:26 |  Šuplík s mými hříchy a sny
Tento blog prakticky začal před dvěmi lety skoro už články o Adamovi.. byla to záplava. Toho kluka jsem začala nesnášet.. ale přece jen, čas plyne, rány se hojí a já si ho zase z facebooku odblokovala :D

A chlapeček si mě přidal.. po bouřlivé diskuzi u odkazu jsme si začli psát.. prostě jen tak normálně.. a najednou že prý aha aha.. co máš v pátek? Nic si neplánuj..

A já to neshodila ze stolu.. dny uběhly a v pátek jsem skutečně stála přímo před ním. První dojem? Voněl furt stejně! :D Ale nic jsem nahlas neřekla..

Šli jsme na stodolní, dali si křídla v jednom podniku a šli dál.. něco si dali tam a šli dál.. od místa k místu.. a ulice prázdná :D den před silvestrem nikde nikdo.

V jednom podniku jsme se zdrželi dýl, dali si nějaké drinky a povídali. Přišel mi o tolik dospělejší a byl TAK v pohodě. Bylo mi s ním super.. povídali jsme si o všem, co nás jen napadlo a večer se dařil. Nakonec fakt budeme kamarádi, říkala jsem si.

Když už jsem měla cosik v krvi, neodolala jsem a zeptala se.. voní furt stejně? :D.. podíval se na okamžik do země, zasmál a že noo, je to možnéé.. :D nevoní ti to snad? Nene, to ne.. :)

Dojmy z večera super.. ale to jsme v té první polovině. Sbližování, okecávání. Pak je tu ta druhá, kdy jsem měla dost, zalezli jsme do jednoho podniku a tam se ochomýtali. Ani na chvíli mi nevadil jakýkoliv jeho fyzický kontakt se mnou.. když mi položil ruku na pas, nakláněl se, aby mi něco řekl.. tehdy jsem pocítila lehké šimrání, ale ignorovala ho. Jenže pak tam stojíme u parketu, svět se se mnou točí.... a on mě zlehka políbí na krku. Jednou, podruhé. A pak se našly i naše rty.

Bylo to tak dokonalé, že Dan..... nebyl! Tohle ve mě nikdy vzbudit nedokázal, to vzrušení.. a mě se to líbilo. Zbytek večera jsme strávili intimněji.. a bylo mi s ním pořád fajn. Ale ve hlavě guláš a tehdy mi to došlo..... když jsem ráno na Nový rok vstala, bylo rozhodnuto.. Konec s Danem, už žádné doufání, žádné podvádění. Už nemůžu..
 

#44.. stužkovák

24. ledna 2012 v 15:50 |  Šuplík s mými hříchy a sny
Je to už hodně opožděně, nic není čerstvé, ale po srpnu jsem se psaním nějak sekla.. a to mě mrzí, protože je tolik věcí, na které bych zapomněla, nemít je někde napsané.. a tak se vzpomínkama už rozplynutýma se budu snažit co nejvíc vrátit se do večera 2. prosince.. do našeho stužkováku.

S tím jak vypadám jsem si přála vypadat aspoň ten večer nějak.. líp. Malovala jsem se, točila si vlásky, pohoda.. těšila jsem se.

Večer byl skvělý. Proslov procítěný, video pobavilo, učitelé skvělí, alkohol tekl proudem.. Ale už na začátku, před večeří, mi bylo.. divně.

Cosi se ve mě hnulo, byla jsem nějaká rozcitlivělá. Koukala na Víťu. A on na mě. Jako puberťačka jsem vždy ihned sklopila pohled i hlavu, sotva mi pohled oplácel. Kopala jsem do sebe vodku, snažila se bavit. Ale pak mi vždycky sklouznul pohled na něj.. slzy se mi draly do očí. Nevím kolik času to chtělo, ale nakonec jsem nemohla jinak a uklidila se do pitomé 'umývárky'.. A na koho jsem tam nenarazila.

Sotva mě Víťa viděl jak natahuju, zavřel za sebou, opřel se o stěnu a koukal. Že co se děje. Proč pláču.. A já že prostě to je jedno, že o tom nechci mluvit.. Pláčeš kvůli někoho? Je ten někdo tady v místnosti?

Slzy se mi roztekly.. a on tam byl celou dobu se mnou a jak jsem si furt utírala oči, říkal mi, že jsem krásná. Nemohla jsem uvěřit tomu jak slabě jsem si připadala.. mohli jsme si toho říct hodně, ale nevím nic.. najednou stál naproti mě, zavřel oči a řekl ať udělám to, co chci.. Nadechla jsem se, o krok se přiblížila k němu blíž a vrhla kolem krku, začala líbat.. zalezli jsme si do kabinky wc a tiskli se jeden ke druhému. Pak mě přišly hledat holky a já že jdu ven, ať se neukazuje.. Kámoška jedna se na mě klasicky podezřívavě koukala ale já že nic..

Když byly ploužáky a spolužačka mě viděla postávat, řekla Víťovi, proč pro mě přece nejde.. periferně jsem to prostě odhadla. A on znejistěl, za žádnou cenu se nikdo nesměl nic dozvědět a moc to - jako vždy - prožíval. Ale šel a tančili jsme spolu, náhodně se tlakem tiskli.. a pak ještě jednou jsem ho vytáhla tentokrát sama.. Stužkovák se vydařil, ne že ne.

Nějak jsme se s Víťou domluvili, že půjde spát ke mě. Ale to jsem si potřebovala zrušit odvoz Dana a cinknout na mamku. Jo, furt jsem byla s Danem.. ale už jsem cítila, že je to na nic. Chtěla jsem Víťu a udělala bych pro noc s ním všechno.. jenže mamka se na mě vybodla, telefon vyplý a já to musela nechat na tom Danovi.. A Víťu zrušit.. Nevím co na tom nechápal, neustále jsem mu naznačovala, že to nejde.. fakt ne.

Dan pro mě přijel, z auta jsem Víťovi zamávala.. a za deset minut sms, jak jsem se na něj vysrala a jak myslel, že po tom všem, u mě bude.. volala jsem mu, vysvětlovala.. mrzelo mě to, moc.

Dorazili jsme domů snad nějak kolem jedné.. a do tří mě Víťa bombardoval sms, jak se musíme sejít, jak musím doříct co jsem neřekla a musí to být hned odpoledne atd.. A já že ne, že budu s Danem a všechno.. ale nenechal se odbýt, a proto krátce po obědě parkoval u našeho baráku..

Prý si můžu dát vodku, ať je to jednodušší, ale já už se srovnala. Když znovu zavřel oči a ať dělám co chci, ani se mnou nehlo. Mluvili jsme.. spíš on.. že ho mám pořád ráda.. čtvrtým rokem a jak je to neuvěřitelné.. mě tekly slzy. Mrzelo mě, že to tak je.

Pak mě políbil, pak mě povalil, pak jsme si to prostě rozdali.. jinak se to říct nedá. A když bylo po všem, že půjde.. Ještě že jsme neskuteční, že furt tak blbneme ale tohle je naposled.. teda, až do třídního srazu po pěti letech xD

No.. Otevíral si bránu a z čista jasna jsem řekla.. počkej!.. zarazil se, obrátil na mě.. ano?.. ale ne, nic, jeď.. neposlouchal, došel zpět ke mě, podíval se na mě a řekl.. míšo, právě teď nasednu do toho auta a odjedu, už tady nebudu.. řekni mi, co mi chceš říct.. pak už šance nebude!..

Ale ty to nechceš slyšet, váhala jsem.. bylo to poprvé.. opakoval se.. řekni to, teď.. a já to řekla.. Miluju tě.. nic víc, nic míň.. koukali jsme si do očí, mluvili svou řečí.. nebylo už, co víc říct, věděli jsme to oba.. tak šel a byl pryč.. tentorkát pro vždy.


#43.. pouto

17. srpna 2011 v 10:54 | Mishiczqué |  Šuplík s mými hříchy a sny
Poznámka: Tohle bude dlouhé ;)) Extrémně :D

Je to přes půlrok, co jsem tu psala naposledy. Od té doby se staly věci, které jsem tady nepotřebovala psát.. potkala jsem kluka, Dana, a s tím jsem doteď.. za pár dní pětiměsíční výročí.. najednou jsem byla šťastná a spokojený.. co na tom, že mamčin manžel je debil, který mě jenom utlačuje.. byl tu Dan a to mi stačilo. Opakuji, o něm jsem tady ještě nepsala, zato o Víťovi ano.. Ach Víťa.. jak jinak než kvůli něj píšu úvodní odstravec tady.. na ofic. blogu jsem to musela vzít hopem, ale tady to ze sebe dostanu..

Jako jednou za čas, zase se naskytla příležitost udělat třídní akci.. dlouho žádná nebyla, tak jsem si říkala že pojedu.. a pak zas že ne.. je to daleko, nechce se mi, nebude tam Dan.. bude tam Víťa.. nebýt toho že se mi ozvala kamarádka, že beze mě tam nejede, asi bych se tam neobjevila, ale stalo se a najednou jsme byly v té jejich vesničce..
 


#42.. starosti

14. února 2011 v 20:41 |  Šuplík s mými hříchy a sny
dead
Dostávám se na konečnou druhé fáze. Fáze stýskání. Už zas začínám být v poho, i když teď bych nejradši brečela na celé kolo..

Jsem unavená, nic jsem pořádně neudělala, co jsem chtěla a Víťa dneska.. byl smutný. Dojebaný. Hodně.

Psala jsem mu zprávu na facu, co se stalo nebo tak. Prý nic. Maximálně se trochu víc zamyslel. Víc neřekl.. nemusí. Nebudu vyzvídat. Ale může, kdyby chtěl.. Jen se bojím jestli to není kvůli mě. Ale možnost vycouvat měl. Měl ji a nevyužil.

Přesto je mi smutno. Simča.. dneska jsem si s ní povídala a ona.. měla nějakou romantickou náladu.. začala, že my dva bychom prostě měli být spolu. Že bychom byli úžasní. Je mi z toho až smutno.. vím, že by nám to šlo. Vím to. Jen.. to tak asi prostě nemá být.. Chtěla bych se soustředit na něco jiného - chtěla.. ale ono to prostě nejde.


#41.. osten žárlivosti

13. února 2011 v 0:11 |  Šuplík s mými hříchy a sny
in love
Jo, žárlím.

Projížděla jsem mu face. Má tam jednu fotku se svojí holkou. Dávají si pusu a.. nevím. Najednou mě to nepřímo zabolelo. Závist. Žárlivost. Au.

Stojím si za tím, že ho nemiluju, ale nevěřím, že by to bylo proto, že by to odeznělo. To v žádném případě. Pořád mám pro něj šílenou slabost a to se tím pojí.. že to není úplně pryč. Že to tam někde pořád je. To všechno. Cítím to tam, i když to nemůžu najít.. a ani nechci. Nechci to vytáhnout na povrch. Ale táhne mě to k němu. Šíleně.

Včera byla menší sešlost nás pár věrných lidí, co jezdíme na třídní akce.. bylo nás sedm. A bylo fajn. Držela jsem se, jako celý den. I když jsem se blížila k druhé fázi. Je to dva dny kdy cítím tu euforii, kterou mi teď akorát kazilo, že jsem nebrala prášky, ale pořád to tam bylo. Pak, po dvou dnech, to odezní a.. chybí mi. Věděla jsem, že to přijde, už to znám. Stejně tak vím, že to zas pomine. A ono to přišlo. Když všichni odešli a byla tam jenom E. a B., pár. Já čekala až pro mě dojede mamka.

Začly se mi plnit oči vodou, oba byli rozpačití, nevěděli co se děje.. a já věděla, že musím mlčet. Stejně jako vím, že jim můžu věřit. E. se šla sprchovat, byl tam se mnou B. a co občas se jako zeptal jestli se něco stalo a ať prý nejsem smutná.. tak jsem na něj koukala, zeptala jsem se ho, jestli se mám svěřit.. jestli slíbí, že nikdy nepřizná, že jsem mu to řekla atd. atd.

Tak jsem to vybalila.. postupně.. a on poslouchal, pak se přidala i E. a.. mluvili jsme. D. některé věci nikdy nepochopí, i když je to jedna z největších kamarádek, bývalá nejlepší. Když mě B. doprovázel ven k autu, abych po tmě o půlnoci nemusela sama, povídal si o tom se mnou. O mém vztahu k V. a o všem prostě.. že chápe, jak moc jsem proti němu slabá, jak mě přitahuje, že tak to někdy je.. ne často, ale je. Oni dva, E. a B., jsou spolu skoro dva roky.. i když spolužáci a nechtěli to komplikovat, nakonec je to k sobě dovedlo. Nic není dokonalé, ale oni dva.. skutečně se milujou. Taky bych to chtěla. Ale V. před těmi několika dny sám řekl, že vím, že to přece nejde. Nevím, proč to řekl, neptala jsem se, jak to myslí. Moc by to bolelo.

Ne, nemiluju ho. Ale mohla bych. Vím, jak moc bych mohla. Stejně jako předtím. Snad i víc.



#40.. některé věci neovlivníš

10. února 2011 v 18:44 |  Šuplík s mými hříchy a sny
Passion
Dneska to bylo.. hrozné. Vstala jsem, běžela do školy.. zavolala k doktorovi, zmatkovala jsem a pletla páté přes deváté, ale o pár hodin později už jsem držela v ruce s nadšením recept..

Ulila jsem se kvůli tomu ze školy, ale stejně jen z jedné hodiny.. to bude otázek až tu omluvenku někdy uvidí mamka.. co už..

Takže.. ale pořád zbýval problém s penězma.. naštěstí mě to vyšlo v lékarně jenom na 456,- takže jsem byla ráda, že jsem si nemusela nikde půjčovat..

Sice jsem utratila peníze na kalhoty, takže furt musím chodit v tříčtvťácích, ale to mi už přijde vedlejší..

Tabletku jsem hned poklka a teď.. udělala jsem vše co se dalo, už můžu jenom doufat :) každopádně už jsem.. klidnější, o dost.

Ve škole jsem se řídila tím, jak to bylo vždycky.. Víťa? Spolužák.. a co?!

A nevadilo mi to.. před měsíci bych byla zdrcená a jo, furt pro mě moc znamená, ale.. stejně.. k čemu by to bylo :)

Moc pěkně jsme si včera povídali.

Zase toho vím víc o tom, jak to mezi náma bylo, co se nám honilo hlavou až to nakonec skončilo, jak to skončilo.. oba jsem už jinde.. jen to jiskření zdá se nezmizelo.. každopádně včera to bylo oproti jindy v něčem jiné. Lepší, o moc. On totiž.. tentokrát spal i on se mnou, ne jen já s ním.. normálně byl.. jako by mimo.. podlehl tomu něčemu, pak mu to došlo a tak nějak se stáhl.. včera ne.. včera byl se mnou od začátku do konce.. neříkám, že je to úplně dobře.. kvůli mě ano, kvůli jeho holce zas tak moc ne..

Jo, mrzí mě že tehdy nebyl na vztah s kýmkoliv připavený a mě to tak nestačilo, ale.. asi to tak mělo být. Nevím proč. Nechápu proč. Ale na tom asi nezáleží.. ráda ho mít nepřestanu nikdy, i když je v něčem fakt blb.. ale napůl to chápu a..takový prostě je.. a já ho takového beru..

Včera se mě později zeptal jestli jsem do někoho zamilovaná.. a já mu fakt chtěla upřímně odpovědět, ale zamilovanost.. to už nevím co je.. ale protože vím, že něco silného cítím.. k Jirkovi a.. jo, k Víťovi taky.. tak jsem řekla, že asi.. asi ne. Protože.. mám pocit, že to je pryč, ale ne úplně.. myslím, že se zeptal i na to, jak to mám s ním a já mu tohle řekla.. že kdyby to bylo pryč úplně, v té chvíli bychom tam tak nebyli..

A tak to je. I když nemám ponětí, co to znamená.. Jirka. Zas si nepíšem.. nevím. Asi to nemá význam. A mě je teď nakonec přece jen fajn.. takhle to je vždycky.. tedy, hlavně po nějakém takovém blbnutí s Víťou.. je mi fajn, ten jeden dva dny, a pak přijde depka.. chvilková.. bude mi chybět. Vím to.. bude mi chybět ten den, bude mi chybět všechno.. ale zase to odezní.. překonám to.. jako vždycky..

Už bych to chtěla mít za sebou..

Hm, ironie. Zrovna v pondělí jsem měla menší problém s touhou.. Víťa si sedl k nám do trojlavice, byl mi tak blízko.. normálně mě to až bolelo, jak jsem ho chtěla, ale dělala jsem, co jsem měla.. nic.

Koho by napadlo, že tak brzy ho zase budu "mít"? Mě ne..

Ještě pořád jsem ve fázi, kdy jsem celá unešená.. i když ráno jsem byla ještě na padnutí.. Denča to nakonec skoro všechno ví.. poradila mi pár věcí ohledně toho doktora a tak.. ale neřekla jsem jí to, to ne.. samotné jí to došlo. Není blbá a.. zná mě.

Jestli to byla chyba? Já nevím.. jen vím, že ještě furt jsem na tom dost špatně, abych ji opakovala zas a zas :(


#39.. ty hormony!!!

9. února 2011 v 22:23 |  Šuplík s mými hříchy a sny
Pills
Jsem blbá. Blbá kráva.

Zase nastala situace, kdy je potřeba tohohle blogu. Tam to napsat nemůžu. V žádném případě.. co jsem to zas udělala..

Jde o Víťu. Co jsme se spolu vyspali a byla tehdy ta akce na chatě, jsem s ním nemluvila. Neřešila ho. Neměla ho ráda. Za všechno, co jsem slyšela, co řekl.

Byla jsem rozhodnutá. A on mi přišel že to zaregistroval.

Víťa..

Dneska jsme jeli v buse od školy já, spolužák Luki a nějakou náhodou tam byl i Víťa. Jinak jezdí totiž úplně na druhou stranu normálně.. no a právě říkal, že potřebuje do shopinu koupit boty a nechce sám.. Luki říkal že má trénink, ale že Míša, já, můžu jet s ním.. prvně mě napadlo ani náhodou.. pak se mě Víťa zeptal jestli bych s ním teda jela.. a já že.. "tak jo.."..

Tak jsme tam jeli, prošli to, ale nic :D začli jsme se bavit.. začlo být fajn, i když já nezapomínám nijak lehce :) pak že prý týden chyběl (jako já) a je ztracený v matice.. jestli bych mu prý pomohla.. zas, psala jsem tu o tom jak to minule dopadlo.. tak jsem přemýšlela.. nad tím vším.. nechtěla jsem ho k sobě zvát. Navrhovala jsem, že na to kouknem ve škole a tak.. nakonec ale.. řekla jsem si.. proč sakra ne?

Ano, a tohle už byla ta totální chyba.. jeli jsme ke mě. Udělali úkol. Vypočítali další příklady. Dostal se do toho. Času pořád zbývalo dost, snažila jsem se ho nutit aby počítal další, abychom ten čas zabili a konečně odjel.. ale nechtěl.. a tak jsme jen kecali o ničem a obhlíželi můj pokoj..

Hodil i něco typu že by se ožral i když neví proč.. a já že mám ve skříni amundsen vodku co mi zbyla a šetřím ji na ples nebo prostě na někdy, že můžu vytáhnout.. a on že tak jo.. dali jsme po pár locích.. hned bylo tepleji.. a to tak stojím když.. mě začal líbat.. zničeho nic se na mě natočil a začal mě líbat.. jako minule jen tak, tak i teď.. s jedním rozdílem.. má holku.

Bylo to tam. Bylo to všude. Ta neskutečná energie, když jsme byli tak blízko u sebe. Nedalo se to. Líbali jsme se, tiskli. Došlo mi co se děje a taky kolik je hodin.. nějakých deset minut a měl jít.. a to se taky mělo stát.

Odtrhla jsem se tak nějak, koukala na hodiny, koukala na něj. Koukali jsme na sebe. Nevím co řekl, nevím.. nezáleží na tom.. Stáli jsme vedle sebe. Nevím jestli se mi to zdálo, jako bychom se k sobě po milimetrech přibližovali.. po asi dvou minutách už z toho byl pěkný kousek. Čelo a vlasy jsem měla v jeho tváři. Jen jsme tam tak stáli..

Něco takového není prostě mezi každým, to mi nikdo nevymluví. Doslova tam lítaly náboje, až mě mrazilo.. Bylo to neskutečné. Nešlo to jinak. Nakonec jsme zase skončili rty na sobě a už už mě svlékal.. všechno ostatní zmizelo. Nic jsem nedokázala vnímat, jenom jeho.

Je jasné, že autobus nestihl. Nebyla šance.. hodinu jsme to dělali nejrůznějšími způsoby.. a bylo to úžasné, krásné.. jak u toho vypadal, vzdychal a všechno.. Potom jsme prostě seděli, povídali si. O všem, jaké to bylo, o naší minulosti, o všem.. řekla jsem mu všechno čím mě štval, vyříkali jsme si to, respektivě vysvětlili.. Pokaždé předtím když jsme si to rozdali, mu to potom došlo, začal litovat a stáhl se, mě téměř ignoroval.. dneska.. jsme si povídali.. pořád.. byli spolu.

Mrzí mě co se stalo.. on řekl že jeho ne.. že to bylo krásné, i když bohužel i špatné.. ale stalo se. Tak už to holt je.. domluvili jsme se, že se to nikdo nesmí dozvědět. A chápu to.. před ním jsme zavolala Denči, aby byl v klidu a snažila se... dělat pohodářku..

Pak už byl prostě čas na pokec a odjel.. trošku se to zamotalo, ale jelikož nepřišel zpátky, snad to stihnul :) trošku se nám nahnul čas.. ty hodiny uběhly nějak rychle..

Už je skoro dvě hoďky pryč.. ale v nich se stalo to nejdůležitější. Začla jsem si to vyčítat.. vymstilo se mi, že jsem do toho šla.. já totiž před nějakou dobou přestala brát antikoncepci. Jo.. měli jsme kondom, ale.. nevím jestli k něčemu byl. Kdo to má sakra vědět?! Nějak kondomům nevěřím takže.. jsem v háji. Nejsem připravená být těhotná. Nejsem.

V peněžence mám nějakých 550 korun.. bude to stačit na tabletky "po"? Nevím.. zítra poletím k doktorovi a zjistím to.. bojím se, tohle jsem ještě nikdy nedělala. Už jsem se ptala spolužáka dobrého Péti a kdyby něco, půjčí mi.. jasně, že jsem mu neřekla o Vítovi, ale.. pomůže mi a jsem ráda. Hrozně mi to nabourá rozpočet, ale bohužel.. měla jsem na to myslet. Je mi mizerně.

Píšu dlouho, já vím, ale k tomuhle jsem se dostávala celou dobu.. bylo mi skvěle, teď je mi na nic. Bylo to úžasný a.. jo, stálo to za to, jenom.. sakra proč to musí fungovat takhle pitomě?? :( Chtěla bych zavolat Denči, poradit se a všechno.. ale slíbila jsem to :( a dodržím to..

Na netu furt zjišťuju informace různé.. zjistila jsem si ordinační hodiny doktora.. ráno začíná až 8.30 tak tam zavolám o velké a domluvím se jestli bych mohla přiběhnout po škole :( naštěstí končím 11.20 a oni maj do 12.00 :( to vyjde, musí..

Víťa.. aspoň že to není s někým mi úplně volným :( jediné plus.. teď mi fakt není do smíchu, nemůžu se dočkat zítřka.. chci to mít za sebou.. držte mi palce :(


#38.. the way i love you

29. prosince 2010 v 19:51 |  Šuplík s mými hříchy a sny
Cry
Takže dneska mi zas napsal.. já teda měla v plánu se na chatu neukázat, ale když jsem koukal jestli tam je, nějak se mi to seklo, nešlo mi vypnout ani zapnou nic a v té chvíli mi napsal.. tak jsem odepsala..

Všechno se to už točilo jenom kolem jednoho.. neřekl to naplno, ale.. chce, ať mu řeknu, že ho miluju..

Ale já nevidím důvod proč!! Pochybuju, že to cítí stejně a dělat blbce ze sebe už kvůli němu přece dělat nebudu!!

Ale fakt mě láka mu to prostě napsat.. taky mi nevěří, že jsem se od té doby změnila a to mě mrzí.. prý důkazem je, že to neřeknu, ale on mě jenom provokuje.. abych mu dokázala, že se mýlí..

Vlastně jsem mu to už chtěla říct.. jen jsem se zeptala co po mě vlastně chce.. a on že to nemá cenu a odpojil se.. a teď nevím.. zase je online.. ale nepíše.. a já nevím..

Nechci to takhle..

Nevím... dělá ze mě blázna.. jen si píšem a já takhle vyvádím.. vrací mě z těch časů, tu kterou jsem chtěla pohřbít.. ale změnila jsem se, to je jisté.. ale on ne.. to je škoda.. a já mu to chci říct... chci.. ale.. nemůžu do háje, fakt ne.. tak co teď..

#37.. we lost it all, the love is gone

28. prosince 2010 v 23:30 |  Šuplík s mými hříchy a sny
Crying
Takže.. pořád mi chodí na blog.. a čte pozorně každé slovo.. včera se mě na to zeptal.. jestli tam píšu o něm..

Nechtěla jsem odpovědět. Nemohla. Ale ani lhát.. nechci lhát. Takže to má potvrzené.. a to byl náš.. konec.

Najednou to stálo mezi náma.. v našem.. "přátelství". Věděla jsem, že to nepotrvá dlouho. Už včera jsem si říkala, že na přátelství nemáme naději.. měla jsem pravdu. Bohužel.

Zeptala jsem se ho jestli to má cenu, nebo mám odejít.. řekl, že neví.. řekla jsem, že to mi stačí a půjdu.. a odešla jsem.

Vypla chat. Otevřela ten smutek. Zapla Christinu Aguileru a začla se v tom utápět.. tak moc mi chybí.. naše nevinné psaní.. jeho "nevinné" vtípky o naší společné minulosti..

Chci to zpět.. proč se to muselo pokazit.. ale už vím co udělám.. protože mám v plánu se na silvestra opít.. a pak mu zavolám.. znám se.. zavolám mu a.. snad ho uslyším.. však co se ještě může pokazit..

Co můžu ztratit? Hrdost mi sebral už dávno.. a srdce taky..

Já.. na jednu stranu si neumím představit, jak bychom spolu mohli být po tom všem.. ale ta druhá část, tak která ho miluje, to prostě chce.. nehledě na to, co bylo.. co se stalo.. tolik času přece zase neuběhlo.. a ti, co spolu být mají, spolu budou.. jen se tak ptám.. máme spolu být, nebo ne?

No, snad to někdy zjistím..


#36.. not over

27. prosince 2010 v 23:36 |  Šuplík s mými hříchy a sny
TearAni nevím, kde začít..

S Ním si pořád píšeme.. každý den čekám, kdy tam bude.. tipuju čas, vždycky k večeru.. a čekám.. až mi vyblikne.. a on mě nikdy nezklame.. napíše..

Tak moc chci, abychom mohli být spolu.. abych mu mohla říct, co k němu cítím, aby mi to oplácel..

Ale copak je to možné? Rozešli se sotva před třemi týdny a skoro po dvou letech.. copak je možné aby v sobě našel tu lásku, jako já k němu?

Nevím.. když vtipkuje o minulosti.. mi do smíchu není.. a nevěřím že jemu jo.. jen mě mrzí, že.. se vůbec nezměnil.

Já jsem úplně jiná.. on pořád to samé sebevědomé pako..

Ví to, určitě ví, co k němu cítím.. a užívá si to. Jeho ego si to užívá.. a já o něm stejně pořád sním..

Prý to na něm mám ráda.. to nevím.. vždyť mě to tak vytáčí.. ta jeho sebejistota, jak si kráčí jako pán..

Chtěla bych to mít za sebou.. po Martinovi, Adamovi, Víťovi, .. jak je možné že to tu furt je?

Vždycky mezi námi byla chemie.. nadpozemská přitažlivost.. ale tu jsem přece našla i u Víťi, tak jaktože se to prostě nějak.. nevynulovalo???????!!

Vím, že dneska, až si půjdu lehnout.. zase budu mít plnou hlavu jeho.. ale k čemu to je? Neřeknu mu, co cítím, nechci.. i když si představuju, jak se na facebooku objeví, že jsme spolu ve vztahu a všichni čumí :)..

Ale on se nezměnil. Měla bych pocit, že to.. že to není opravdové.. já nevím.. každá buňka mě k němu láká.. táhne.. ale i odrazuje.. odrazuje od něj, od té bolesti, kterou mi způsobil..

A je zase online a já vyšiluju.. chci ho, chci.. chci to.. s ním.. navždycky..

On a já.. spolu..

Jsem ztracená.


Kam dál