Duben 2010

#23 .. chybí mi

23. dubna 2010 v 23:11 Šuplík s mými hříchy a sny
Chybí mi...
Nemůžu bez něj...
Pořád se mi o něm zdá.

.. kéééž by :(

__ čiči

#22 .. ráda bych řekla, že je mi líp

22. dubna 2010 v 13:54 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Thinking
I feel so much better. Now, that you're gone forever .. i tell myself i don't miss you at all!

Ráda bych tohle řekal vážně, ale bohužel to mám jenom z písničky :)

K nadpisu... ráda bych řekla, že je mi líp... ale nejde to. I když bych tak moc nelhala. LÍP mi je, dobře vůbec ne... Pořád to tam uvnitř cítím, pořád to strašně bolí, krvácí...

Teď se jdu bát... kouknout na filmík... MU už psát nebudu... Nevím jak to, ale vím, že to zvládnu... Jo, furt mě napadá - napíšu mu to a to, ale... už ne... končím... nestojí mi to za to...

On přišel o mě.

Hmm... zvláštní... vůbec nevím, co psát... jako... určitě je toho moc, co by se dalo, ale... nejde to ze mě... Musela bych nad tím dost přemýšlet :( :( a to se nestává často.

Všechno má své následky. Ne vždycky pěkné, ne vždycky žádané, ale bohužel jsou tu.

Víťa mě změnil k lepšímu, o dost... Adam... mi ublížil svým chováním a... cítím se tak nějak jinak, než když jsem ho poznala, ale zatím nedokážů říct, o co jde... Možná časem. Až se mi vytratí ze srdce. Problém je, že furt vzpomínám. Na to krásné. A je mi do breku. Přesto si těch vzpomínek cením. Je to to jediné, co mi už nemůže vzít...


#21 .. dying

19. dubna 2010 v 23:52 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Cry
Píšu jen narychlo. Protože musím.

Jsem šíleně unavená a na mizině... nejradši bych si to dala šupem z věžáku. Ten dopad bych si vychutnala - slastný konec...

Ale bohužel nebydlím ve věžáku a k žádnému se mi nechce... Každopádně, nejpozději zítra, to bude skutečně konec. Konec mě. Nepamatuju si, kdy mi bylo takhle mizerně... Nejspíš už nikdy nebude, protože tohle... je vrchol... Všechno je mi jedno... Všechno...

Jsem hloupá... a blbá... ale je to tak... Zítra mu naposled napíšu... narovinu a hodně stručně... a podle toho, co napíše, budu žít... Snad.

On... v životě jsem na něj narazila náhodou a po strašně dlouhé době... Teď už budu navždycky sama. Nemám šanci. Ale aspoň to vím... Můžu se s tím smířit...

Neumíte si představit, jak mi teď je. Pořád ještě brečím, svírá se mi krk, myslím na všechno, co jsem mu v těch 10 sms napsala... Nebyly to zrovna pěkné věci, ale byly to věci, které jsem myslela vážně... A nejspíš myslím vážně i to, že ho nenávidím... za to, jaký je... Ano, pořád ho miluju, ale to miluju toho kluka před... měsícem. Ne toho netvora teď. Chci ho zpátky. Chci. Strašně moc. Ale to můj názor nijak neovlivňuje... Dny, kdy budu stále jen ležet a brečet jen tak neskončí, ale můžu se utěšovat, že můj život jednoho dne ano... tak jako každého... A když nebudu moct čekat s ním, budu to prostě muset dělat sama... i když jen stěží a kdo ví, jestli si to nakonec neuspíším. Skutečně nevím, protože... když někomu rupne v bedně, může udělat strašné věci... Nejhroší ale je, že se jich nebojím.

#20 .. i wish

19. dubna 2010 v 16:00 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Kitty
Stává se mi to furt. Jdu po ulici a už si představuju jak zpoza rohu vyleze Adam, řekneme si to a to, stane se to a to a směju se u těch představ jak debílek...

Jdu po ulici, a už si představuju, jak se potkáme tam a tam, odehraje se to a to a dopadne to tak a tak... Samozřejmě vždycky dobře...

V tramvaji jsem uvažovala, co je asi na tom všem nejhorší... pro mě... Jestli tyhle představy, jak se chová, nebo co prostě... A nevím... nevím...

Ráda bych ho zastihla na ICQ někdy, nebo přímo někde zatlačila do rohu, ale nic mno... O tom můžu opravdu jenom snít... Jenže když to bude takhle, nedokážu se pohnout z místa... Nevím jestli to nechápe, i když jsem se mu to tolikrát snažila vysvětlit nebo co... :(

Ach jo... Kdyby tak šlo nějak na něj jít, ale na něj nic neplatí... Se schová do té svojí ulitky a čau... Nic jinýho fakt neumí... Někdy jsem až ze vzteku měla chuť mu napsat, že si nezaslouží žádnou holku, co by ho měla doopravdy ráda a tak :( :( Nejspíš bych to v té chvíli i myslela doopravdy vážně, ale nemělo by to účinek, jaký bych chtěla aby to mělo... Vždycky jak se do něj snažím rýpat, je to proto, že chci, aby si NĚCO uvědomil... Ale to on nikdy... Zdrhne a jen se nasere... A i přesto ho miluju... Je to na nic...


#19 .. i can't believe how much i love you

18. dubna 2010 v 11:04 Šuplík s mými hříchy a sny
lll
Včera jsme si něco málo napsali. Potvrdila jsem si, co jsem ostatně už věděla... Celou dobu čekám, jestli mi napíše, co po něm chci, ale on se tomu vyhýbá... Píše mi jen na pro něj "bezpečné" věci... :(

On mě vždycky strašně prosil, ať mu pošlu fotku... svoji... Nevím proč, ale prostě to dělal... A jedno ráno, když jsem se chystala do školy, jsem se prostě vyfotila... Jenže den na to se semlelo tohle všechno... A fotka byla poslední na co jsem myslela...

Ale je to pár dní, co jsem se hrabala ve foťáku a našla ji tam... stáhla jsem si ji do compu, spravila, protože tam byl menší problém se světlem, udělala dvě její verze, uložila a měla největší chuť je hned smazat... Ale zatím jsem to neudělala...

Ale když jsem mu to včera z nějakého popudu napsala, nevěřil mi... Jenže kdy on mi něco věřil..?? Vždycky se řídil jen podle svých dojmů, mě neposlouchal...

Přes to, jak jsem na něj naštvaná a všechno, mi strašně chybí... Myslím na něj když usínám, i když se budím... V myšlenkách jsem mu pořád v patách... Stýská se mi po něm... Jak se tvářil, když se nad něčím zamyslel, jak se tvářil, když si ze mě dělal legraci a myslel si, že mě nachytal, jak se na mě usmíval, ... Stýská se mi po všem s ním... Jen na to pomyslím, chce se mi brečet :) Myslím na to, jak jsme vedle sebe leželi, jak jsem se na něj dívala, jak chvílema dělal, že mu to nevadí, ... Stýská se mi po tom, jak mi s ním bylo... Nebylo to vždycky super, trápil mě, zlobil... moc... Ale to k tomu patří...

Chjo... zavřu oči, a zase to všechno vidím... Jak se mohlo stát, že je to pryč????? :'(


#18 .. jak dál

17. dubna 2010 v 12:50 Šuplík s mými hříchy a sny
__ you idiot
Už včera jsem mu chtěla napsat jednu věc, ale nakonec jsem si řekla, že si počkám... co kdyby... něco... Já nevím... Takže jsem to udělala dneska... Napsala jsem mu prvně, ať mi napíše, až bude mít chuť odepisovat, i když jsem si říkala, že se to třeba nestane, ale taky jsem zmínila, že něco potřebuju, což je sakra pravda... Ozval se hned...

Rozhodla jsem se to všechno napsat narovinu, protože to všechno potřebuju už mít za sebou... Neříkám, že jeho... toho bych nechtěla mít za sebou nikdy, jen bych u toho musela být s ním...

Abych přestala doufat, jak mi radí většina, musel by mi říct, že už mě nechce, aby mi to bylo jasný a nemohla jsem se vymlouvat... Protože to já dělám furt... Zas to bude dobrý.. Za chvíli se to zas urovná... Bla bla bla...

Jenže... jak dlouho bych takhle mohla žít?? Celé dny je ze mě mrtvola, včera byl úspěch, že jsem se doopravdy usmála!! Nemůžu tak, a proto jsem chtěla, ať už mi to konečně napíše, ať se s tím smířím... Myslíte, že mi na to všechno odepsal ..?? Ne...

Myslela jsem, že tu poslední věc pro mě udělá... Ani by ho to nic moc nestálo - jen nějaká pravda, která by mi tak pomohla... Ale to on nemůže... Jestli mi někdy řekne, že odepsat nemohl, nebudu mu to už věřit... Nebudu moct. Nepotřebovala jsem po něm odpověď hned, prostě až bude moct... A pak najednou nic, co já si mám myslet pak že... Je to jedno. Vím, že ho strašně miluju a že je to bez něj šíleně těžký, ale když se ke mě chová takhle, já nevím... Co mám dělat. Chci ho, strašně moc... ale není jediný na světě... Najdou se jiní, co mě chcou, i když já je ne :( třeba jen zatím...


#17 .. no matter what happens

16. dubna 2010 v 17:32 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Now
Dneska to bylo lepší. Neříkám, že mi bylo líp. Jen že to bylo relativně lepší... Brečela jsem až po škole, což je úspěch...

Pomalu se mi začíná dařit v tom, abych mu pořád nepsala... když jsem mu nestála za to, aby se snažil on, proč se má furt snažit já?? :( :( Stejně to nemá smysl... Snažím se a všechno si namlouvám zbytečně...

Každý mi říká (vlastně už měsíce), ať na něj kašlu, že potkám lepšího, ale nikdo nechápe, že to už je on... Já nikoho jinýho nechci, jen jeho...

Nejradši bych mu psala, jak ho miluju, jak mi chybí, ale... copak to jde... Já se mu nechci tak podbízet... Dělala jsem to celou dobu a dělám i teď, ale už se snažím to omezovat... Nejde to tak... Když o mě nestojí, musím to nechat být... Musím.

V noci se mi o něm zase zdálo... Strašně se mi po něm stýská :( :(

Včera jsem si psala s jeho kámoškou, Luckou... prý o mě vždycky mluvil moc pěkně... Už to vidím... To by se tak ke mě snad i choval, ale né... Nějaká pravidla platila pro mě a žádná pro něj... Nechci, aby to vypadalo, že jsem na něj naštvaná... Jo, štvalo a štve mě to, ale s ním to bylo pořád lepší než bez něj... Furt doufám, že se to zlepší a ona říkala, ať se usmívám, že to bude zase v poho, ale bojím se, že ne... Celé ty měsíce už určitě hodil za hlavu... A s nima i mě... Ráda bych se ho na to všechno zeptala, zas, ale on mi stejně nic neřekne... i tak teprv uvidím... Nedokážu ho jen tak nechat jít dokud mi vyloženě sám neřekne, že je po všem :'(


On se má beze mě tak dobře... Určitě ještě líp... A já... mám bez něj namále :( :(

#16 .. i need you to love me

15. dubna 2010 v 13:14 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Miss you
Dnešek byl HROZNÝ. Je teprve jedna hodina, ve škole jsme dneska měli jenom čtyři vyučovací, ale i tak jsem si zažila svoje...

Včera mi Nikolka, moje kamarádka ze školy, řekla, ať hlavně ve škole se snažím a kvůli tomu všemu si to tam nezjebu...

V matice jsem se rozbrečela, v zemáku mě učitel sjel, že nemám prezentaci... prostě mi při tom všem vypadla... a oznámil mi, že propadám, v ZPC jsem se hádala s učitelkou, protože mi chtěla dát 4, ale nakonec jsem to uhádala na zaslouženou dvojku a v ájině jsme psali test - v ájině kde nejhorší známku mám 2 a to tento rok jenom jednu - jsem to úplně posrala, moji milovanou ájinu jsem posrala až mi z toho bylo taky do breku...

Pak už holky můžou jít domů, takže jsem utekla do třídy, vzala to přes šatnu, kde na mě ještě z toho všeho šly slzy... Styděla jsem se, protože Víťa mě viděl. Ostatní snad ani ne.

A pak jsem šla. Opět totálně apaticky. Pustila jsem si písničky, rozjelo se mi to, kde jsem včera přestala - u I Don't Believe You a v momentě mě popadl naprosto hysterický brekot... Bylo mi jedno kde kdo je a kdo na mě čumí, prostě to začlo a nemohla jsem přestat... Brečela jsem celou cestu na zastávku - ano, v tom dešti jsem se prošla na tramvaj, místo abych se snažila zůstat co nejvíc suchá jako normální lidé...

Lidi po mě koukali, ale já je nevnímala. V tramvaji jsem se snažila si rozehnat smutné myšlenky knížkou, ale jen jsem čuměla na pár stránek... Poslední dni nestojím už vůbec za nic... A vypadám ještě hůř... Kruhy pod očima, vlasy narychlo vyžehlené, na očích jen troška řasenky, aby se neřeklo, obličej věčně ztrápený a mluva skoro žádná... Nemám co říct... Věčně jen civím do prázdna a nevnímám... Zažila jsem hodně špatné období, ale tohle je mnohem horší...

V pokoji mám vedro na padnutí, ale třesu se zimou. Mám i husí kůži. A musím na to vše pořád myslet... Zítra píšeme čtvrtletku z účetnictví - nezvládnu ji... Nemám šanci, i když normálně problém nemám... Teď jen je všechno tak strašně... tmavé... Zmizelo mi mé světlo. Zmizel mi můj život.


#15 .. bolest

14. dubna 2010 v 17:01 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Lost
A zas píšu :( Asi proto, že už nevím, co jiného dělat a něco dělat musím, i kdyby jen tohle... Uklidila jsem co se dalo, teď už jenom... přežívám... Mým největším cílem teď je přežít noc... a pak ráno a celý den... Vím, že na něj budu pořád myslet, vím že se mnou nebude řeč, vím že budu jako otupělá, ale... nějak se musím snažit...

Udělala jsem, co mě jen napadlo, co se dalo, teď už... není co... Nemám co dělat a to mě ničí :'( ještě před chvílí jsem na zemi sbírala střepy... dívím se, že ještě nebyla potřeba sesbírat mě :'( jestli to takhle půjde dál, tak se tomu ale nevyhnu :'(

Na nic nemám náladu. Na nikoho. Jen na něj... Čekám na něco, co vím že nepřijde... a stejně čekám... Čekám na světlo. Čekám na něj... Ale neobjeví se. Vím to a stejně doufám... Kdyby mě tak doopravdy miloval :'( To bych mu za něco stála :'( chtěl by mě, nevzdal by se mě :'( Ale on to udělal a já to musím respektovat :'( jenže to prostě nejde :'( věřila jsem mu, všemu co říkal... :'(

Zdá se mi to jako špatný vtip... Každou chvílí už čekám, jak se zkácím k zemi... Cítím to na sobě, ale pořád ještě nic... Nechci být tak zoufala, nechci být tak příšerně nešťastná :'( nechci ho už nikdy nevidět :'( chci se ho ještě dotýkat :'( chci ať je vedle mě... chci víc než jen po nocích snít :'( Chci jeho... nadevše :'( jo, píšu to tady pořád a pořád a pořád, ale já na to musím myslet pořád a pořád a pořád :'(

Nebyla jsem na tohle připravená :'( nemám sílu zvládat to... To bych se měla učit od něj jak nechat druhého s klidem jít :'( určitě mu to ani nebylo líto :'( řekl si že takový je život a prostě se na mě už úplně vykašlal :'( jak mu to mohlo jít tak lehce? :'( jak mohl tak rychle zapomenout?? :'( já na to musím myslet pořád... a pořád a pořád :'( Chtěla bych, aby to skončilo, ale jen tak, že bych na tomto světě skončila já...



#14 .. otupělá

14. dubna 2010 v 14:11 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Numb
Konečně jsem přestala brečet na dýl než chvíli... Teď jsem prostě... apatická... otupělá...

Uklidila jsem koupelnu, abych se zabavila, ale na něj musím myslet furt... Připomíná mi ho všechno... Ať už je to sebemenší kravina, najdu si v ní ho...

Větrám pokoj, protože jsem ve vzteku rozbila svou voňavku :'( a jak mám z toho průvanu husí kůži, zase musím myslet na něj... Jak krásně odevzdaně jsem se s ním vždycky cítila, i když jsem zrovna mrzla...

Chci to zpět.

Pořád se nemůžu smířit s tím, že... mě prostě nechal jít... Vůbec se nesnažil... Bylo mu to jedno... Chtěla jsem aby aspoň něco mi dal najevo a ono... místo toho... je konec...

Ano, nebrečící chvíle skončila. Právě teď.

Včera mi poslal Péťa jednu komedii. Nezasmála jsem se ani jednou :'( Teď si se mnou snaží povídat Martin... kde je moje usmívání se do monitoru ..?? Všechno pro mě ztratilo svůj smysl...

V čekárně u doktorky jsem myslela na Adama a najednou jsem si vzpomněla na Víťu... Jak se můj vztah k němu stihl změnit... Ano, mám ho ráda, je mi líto, když se trápí, ale... to je vše... Svým způsobem mi na něm už vůbec nezáleží... Protože cítím něco, co všechno ostatní přebije... A jen tak cítit nepřestanu... Nevím, možná to bude trvat rok... nebo klidně dva, u mě je možné všechno, i víc, ale to trápení nepřestane ani na chvíli... Nic už není dost důležité, abych o to stála. Jen on. Je mi špatně, na omdlení, ale co na tom, jestli se mi něco stane... jen ať je v pořádku on :'(

Já...já mám pocit, že... už víc nevydržím... Každou chvílí se svezu k zemi, doma přiznám, co se děje a poputuju na psychatrii... Když mě mamka slyšela brečet, řekla jsem jí svým způsobem pravdu... že je to kvůli té voňavce rozlité na koberci... Jen je to jen část pravdy mno... I tu krásnou vůni, kterou pořád cítím bych vyměnila za Adama. Všechno bych za něj vyměnila. V tolika věcech jsem se kvůli němu změnila, tolik věcí jsem začla vnímat jinak, protože to chtěl... A teď to přišlo všechno nazmar... On už o mě nestojí :'(


.. i can't live if living is without you :'(

#13 .. bezradná

14. dubna 2010 v 13:19 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Cry
Pořád se to zhoršuje...
Před chvílí jsem se vrátila z ortodoncie a nejen že jsem sebou znovu sekla (i když nevím jestli je to tentokrát teda bolestí - víc než co mi dělala mě boleo srdce), ale skoro mě přejelo auto a skoro jsem si nabila čumák na chodníku, když jsem zakopla... Když se cítím tak, jako teď, je ze mě ještě větší nemehlo... :(

Když jsem šla domů, začli mi hrát Kelly Family - I Can't Help Myself a chvilka, kdy jsem nebrečela, byla u konce... Mě se po něm tak stýská :'(

Strejda mě pak poslal se psem a myslela jsem, že se na těch schodech vytříškám, protože se mi nohy tak třásly a měla jsem je tak slabé... Venku u Pink - I Don't Believe you se to s tím vším ještě zhoršilo... Tak tak jsem udržela vodítko s malým jorkšírem... Po chvíli jsem dokonce zjistila, že na něm není.. Naštěstí je Daneček hodný a byl hned za mnou... Ale úplně klidně bych mohla přijít o další věc, kterou mám ráda... Tak lehce...

Pořádně nevím, co dělám... Mám hlad, ale... nebudu jíst... Nemám chuť k jídlu. Od včerejška vůbec. Ani jsem vlastně od té doby nic nejedla a podle mých zkušeností bych to takhle mohla vydržet i celkem dlouho... Kdysi jsem nejedla týden... Jen proto, že se mi nechtělo...

Bože, v hlavě mám pořád jeho... Různé okamžiky, které se staly nebo které se mohly stát... :'( Cítím jak mě objímá, cítím to v srdci... A v očích slzy... Ruce se mi třepou, pořád je mám slabé, ale na klávesnici mi to jde celkem dobře... Větší problém mám s myší :( :'(

V noci se mi zdálo, že mi napsal... že jsme si promluvili, že jsme byli zase spolu :'( poslední co si pamatuju je, jak jsem mu sundávala tričko :'( a jak jsem se cítila :'( aspoň v noci je to krásné :'( pamatuju si, jak jsme se ho dotýkala, jak jsem byla šťastná... Nechtěla jsem o něj příjít :'( nechtěla :'( jenže teď už... nemám co dělat... On bude radši beze mě a i když bych chtěla, nemůžu ho přinutit... Miluju ho... tak moc ho miluju...




#12 .. stalo se

14. dubna 2010 v 11:26 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Hopeless
Neozval se, vymazala jsem si ho ze vztahu, ukončila jsem to... Jaká kráva jsem byla!!! Připravila jsem se o to, na čem mi nejvíc záleželo... záleží... Teď už mi toho zbylo tak málo, proč žít...

Prvně jsem vůbec nebrečela... Nebrala jsem to jako... konec... Nikdy jsem ani nepřemýšlely nad tím, že to bude konec :'( i když jsem věděla, že nenapíše, i když to je poslední šance... Je už takový... Už dlouho jsem věděla, že kdybych ho nechala, vůbec by se nesnažil... Jenže já ho sakra tak potřebuju :'(

Když mi to všechno došlo, jako by velký kousek mě zmizel... Není tu... je u něj... A všechna moje vůle do života, života pro něj, zmizla... Není tu... je u něj...

Nebyla jsem nikdy takhle zoufalá, nikdy jsem takhle nebrečela, to až s ním... Miluju ho, tak moc až skoro nemůžu dýchat (doslova, v noci jsem se skoro udusila pláčem... ne že by mi vadilo kdyby se to povedlo...)...

Ale on... musím na něj pořád myslet... Prej si to zaslouží, prej mi bude líp... To určitě... To vidím... Neustále přemýšlím nad tím, jak se zabít... Vymýšlím výmluvy na "kdyby to nevyšlo.."... Já, která nesnáším krev, jsem myslela na to, jak se podřežu... A udělala bych to... Jen abych už nemusela být bez něj... Já vím, je to... hrozné, trapné, smutné, ale... tak to prostě je... I když jsem se celé dny trápila, i když na mě celé dny kašlal, přes to všechno... Bylo to lepší než tohle... Měla jsem nějaký důvod vstávat do nového dne, měla jsem důvod jít do školy, na kterou jsem se dneska vybodla... Chtěla jsem žít... ale bez něj... nechci... Už ne :'( Tak moc to bolí... To by ani nepochopil, jak moc...

Vadí mi, jak jsem ho začla otravovat :'( furt mu psát :'( ale to nešlo :'( nemohla jsem si zabránit :'( já ho chci zpátky :'( a ono už to nejde :'( měla bych jít teď k doktorovi, ale... mě je už prostě jedno, jestli tam půjdu, nepůjdu, přijdu pozdě, ... Všechno bych vyměnila za něj... Jak jsem byla blbá... a pořád jsem...



#11 .. konec??

13. dubna 2010 v 19:35 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Child
Chování Adama už přesáhlo všechno co jsem schopná tolerovat :( Dala jsem mu vědět, že jestli se do večera neozve, beru to jako konec... a ono pořád nic... Je mi jasné, že už nic ani nebude, ale stejně čekám do 21:00 než se hodím nezadaná :(

Nechtěla jsem, ať to tak skončí, ale kdo by to tak asi chtěl... Nejspíš on...

Bože... je to týden, co jsme se viděli a mě se po něm hrozně stýská... a teď ho neuvidím už vůbec :'( Pořád doufám v zázrak, ale... tak blbá nejsem, vím že se neozve...

Jen nevím, jak to budu zvládat... Nikdy jsem tohle nezažila... A už ani snad nikdy nezažiju... Doufám, že brzo umřu. Protože jestli Adam není ten pravý, pak nikdo.

Hm, teď mi přišla sms... od babičky... zas... Chytám z toho infarkty :( Furt doufám, že to bude on, že nás zachrání... Že mu na mě záleží, jak tvrdil... Že ke mě cítí, co já k němu... Ale asi ne... A na mě je, abych se s tím co nejdřív smířila :'( Bude to těžký, hodně těžký, vím že jo, ale... měla bych to zvládnout... zažila jsem bolest, jaká vím, že přijde, takže bych to měla... zvládnout... Ale bojím se, že ne... Bojím se, že tohle bude konec nejen nás, ale i mě...


xoxo .. prostě Mishiczqué :(


#10 .. po půlnoci

5. dubna 2010 v 2:34 Šuplík s mými hříchy a sny
__ Sad
Dneska v jednu chvíli jsem se rozhodla Adamovi napsat na zeď něco ve smyslu, jestli se hodlá zapírat napořád, že by kdyžtak neuškodilo dát vědět, a pak... kdyby ho bez odpovědi smazal, bych se prostě změnila na "nezadaná"...

Smazal ho, ale hned se přihlásil na ICQ, tak jsem si řekla, že než to udělám, ještě mu napíšu... co kdyby...

Napsala jsem mu "takže konec?" a on že prý když to tak chcu.. :( :(

A začli jsme si psát...

Snažila jsem se z něj dostat, jak to cítí a jak to je... Jestli pro něj stále něco jsem... Ale byl tak.. apatický!! Bylo to samé hmm nebo ironie... Nedalo se s ním pomalu mluvit... Ale já to nevzdávala, nechtěla... nemohla...

Miluji ho a nedokázala jsem si představit, že bych se o něj měla nechat jen tak přijít..

Nakonec, když mi neřekl absolutně nic, na co jsem se ho ptala všemi různými způsoby, jsem to vzala narovinu .. "chceš se mnou ještě být?"..

Napsal mi, že nevím, že spolu nejsme... Řekla jsem mu, že jsem to myslela být spolu dál... A on mi napsal ano... Prosté, krásné ano... Byla jsem ráda, že to nebylo obyčejné jo, ale... ANO. Byla jsem ráda, to ano, strašně moc, že spolu můžeme dál být, ale zároveň i smutná, protože... nic se nezmění... Nastala krize, on mi řekl, že se mnou chce být dál a tím to končí... Žádné řešení, žádný konec mému trápení...

Miluju ho, takže mi to za to stojí, ale... Nelíbí se mi to. Zase se něco přihodí a bude se to muset řešit, jenže s ním... S ním to nejde :( :( budu muset přijít na něco, co na něj platí, protože zatím to není vůbec nic :(

Teď v noci nemůžu spát... hodinu jsem ležela, ale furt myslela na něj... na všechno hezké a prostě to nešlo, tak teď to snad bude lepší, když jsem se tak vypsala... Snad...


xoxo vaše stále nešťastná Mishiczqué

#9 .. zbabělec

4. dubna 2010 v 19:17 Šuplík s mými hříchy a sny

smutekUž dávno není nic tak krásné... ani pěkné, ani hezké...

Mám pocit, že Adama neznám... Nebo že to prostě není on... Chová se tak... jinak...

Hrozně...

Zítra to bude dva týdny, co jsme spolu byli naposled... Dva týdny!!!!

Od té doby, co mi napsal, že měl zas vysoký účet, mi ani nepsal... Na ICQ není, na facebooku se zapírá, kde bydlí ani po těch měsících nevím...

Psala jsem mu prvně normálně, pak už jsem začala mít nervy, být naštvaná, ...

Furt mi říká, jak nemá čas... vlastně, teď už mi ani neodepisuje... Napsala jsem mu několik dlooouhých sms, kde jsem mu říkala, jak se cítím, co mi vadí, co se děje a tak a... on neodepsal... Druhý den na jinou smsku taky ne... Dneska jsem mu napsala na zeď, jestli má to svědomí chovat se, jak se chová... Smazal to, ani nevím kdy...

A mě to tak bolí...

Stýská se mi po něm, chci ho, pořád ho nesnesitelně miluji a i to všechno jsem mu v těch smskách řekla ... stejně tak, že kluka jako je on nechci... Jen bohužel chci jeho...

Mám pocit, že se každou chvílí skutečně rozletím... Na kousky... Na kousky, které nikdo nesesbírá... Už tak o mě nikdo nestojí, ztratila jsem i to, co mě drželo při životě... Jeho... Tak co bych tady ještě dělala... Každou chvílí mě to táhne k nějakým práškům, žiletkám apod.

Snažila jsem se, tak strašně moc, ale jemu za to nestojím... A když o mě nestojí on, o co ještě bych měla stát já?? Maximálně o tu smrt, která by stejně jednou přišla, tak bych to jen urychlila...

Bože, on mi tak strašně moc chybí...


xoxo vaše raněná zhrzená bezmocná Mishiczqué