Prosinec 2010

#38.. the way i love you

29. prosince 2010 v 19:51 Šuplík s mými hříchy a sny
Cry
Takže dneska mi zas napsal.. já teda měla v plánu se na chatu neukázat, ale když jsem koukal jestli tam je, nějak se mi to seklo, nešlo mi vypnout ani zapnou nic a v té chvíli mi napsal.. tak jsem odepsala..

Všechno se to už točilo jenom kolem jednoho.. neřekl to naplno, ale.. chce, ať mu řeknu, že ho miluju..

Ale já nevidím důvod proč!! Pochybuju, že to cítí stejně a dělat blbce ze sebe už kvůli němu přece dělat nebudu!!

Ale fakt mě láka mu to prostě napsat.. taky mi nevěří, že jsem se od té doby změnila a to mě mrzí.. prý důkazem je, že to neřeknu, ale on mě jenom provokuje.. abych mu dokázala, že se mýlí..

Vlastně jsem mu to už chtěla říct.. jen jsem se zeptala co po mě vlastně chce.. a on že to nemá cenu a odpojil se.. a teď nevím.. zase je online.. ale nepíše.. a já nevím..

Nechci to takhle..

Nevím... dělá ze mě blázna.. jen si píšem a já takhle vyvádím.. vrací mě z těch časů, tu kterou jsem chtěla pohřbít.. ale změnila jsem se, to je jisté.. ale on ne.. to je škoda.. a já mu to chci říct... chci.. ale.. nemůžu do háje, fakt ne.. tak co teď..

#37.. we lost it all, the love is gone

28. prosince 2010 v 23:30 Šuplík s mými hříchy a sny
Crying
Takže.. pořád mi chodí na blog.. a čte pozorně každé slovo.. včera se mě na to zeptal.. jestli tam píšu o něm..

Nechtěla jsem odpovědět. Nemohla. Ale ani lhát.. nechci lhát. Takže to má potvrzené.. a to byl náš.. konec.

Najednou to stálo mezi náma.. v našem.. "přátelství". Věděla jsem, že to nepotrvá dlouho. Už včera jsem si říkala, že na přátelství nemáme naději.. měla jsem pravdu. Bohužel.

Zeptala jsem se ho jestli to má cenu, nebo mám odejít.. řekl, že neví.. řekla jsem, že to mi stačí a půjdu.. a odešla jsem.

Vypla chat. Otevřela ten smutek. Zapla Christinu Aguileru a začla se v tom utápět.. tak moc mi chybí.. naše nevinné psaní.. jeho "nevinné" vtípky o naší společné minulosti..

Chci to zpět.. proč se to muselo pokazit.. ale už vím co udělám.. protože mám v plánu se na silvestra opít.. a pak mu zavolám.. znám se.. zavolám mu a.. snad ho uslyším.. však co se ještě může pokazit..

Co můžu ztratit? Hrdost mi sebral už dávno.. a srdce taky..

Já.. na jednu stranu si neumím představit, jak bychom spolu mohli být po tom všem.. ale ta druhá část, tak která ho miluje, to prostě chce.. nehledě na to, co bylo.. co se stalo.. tolik času přece zase neuběhlo.. a ti, co spolu být mají, spolu budou.. jen se tak ptám.. máme spolu být, nebo ne?

No, snad to někdy zjistím..


#36.. not over

27. prosince 2010 v 23:36 Šuplík s mými hříchy a sny
TearAni nevím, kde začít..

S Ním si pořád píšeme.. každý den čekám, kdy tam bude.. tipuju čas, vždycky k večeru.. a čekám.. až mi vyblikne.. a on mě nikdy nezklame.. napíše..

Tak moc chci, abychom mohli být spolu.. abych mu mohla říct, co k němu cítím, aby mi to oplácel..

Ale copak je to možné? Rozešli se sotva před třemi týdny a skoro po dvou letech.. copak je možné aby v sobě našel tu lásku, jako já k němu?

Nevím.. když vtipkuje o minulosti.. mi do smíchu není.. a nevěřím že jemu jo.. jen mě mrzí, že.. se vůbec nezměnil.

Já jsem úplně jiná.. on pořád to samé sebevědomé pako..

Ví to, určitě ví, co k němu cítím.. a užívá si to. Jeho ego si to užívá.. a já o něm stejně pořád sním..

Prý to na něm mám ráda.. to nevím.. vždyť mě to tak vytáčí.. ta jeho sebejistota, jak si kráčí jako pán..

Chtěla bych to mít za sebou.. po Martinovi, Adamovi, Víťovi, .. jak je možné že to tu furt je?

Vždycky mezi námi byla chemie.. nadpozemská přitažlivost.. ale tu jsem přece našla i u Víťi, tak jaktože se to prostě nějak.. nevynulovalo???????!!

Vím, že dneska, až si půjdu lehnout.. zase budu mít plnou hlavu jeho.. ale k čemu to je? Neřeknu mu, co cítím, nechci.. i když si představuju, jak se na facebooku objeví, že jsme spolu ve vztahu a všichni čumí :)..

Ale on se nezměnil. Měla bych pocit, že to.. že to není opravdové.. já nevím.. každá buňka mě k němu láká.. táhne.. ale i odrazuje.. odrazuje od něj, od té bolesti, kterou mi způsobil..

A je zase online a já vyšiluju.. chci ho, chci.. chci to.. s ním.. navždycky..

On a já.. spolu..

Jsem ztracená.


#35 .. you're my wonderwall

13. prosince 2010 v 22:52 Šuplík s mými hříchy a sny
me + you
Dneska jsem.. zase.. celý den zapínala chat na facebooku a.. čekala. Na něj, až mi napíše. A napsal.

Už to bylo.. srdečnější. Ode mě rozhodně. U něj nevím, můj pohled může zkreslit úplně všechno..

Bože.. tak moc bych si přála abychom mohli být třeba kamarádi. Je do nebe volající, že kamarády potřebuju a on by mohl být skvělý kamarád. Kdyby chtěl.

Jenže si nechcu kdo ví jak moc slibovat.

Do toho je mi tak špatně. Hlava mi třeští.. asi že ho v ní mám pořád.. neustále.

Brzo půjdu do školy a však přijdu na jiné myšlenky.. Aspoň v to doufám. Přibyde hodně jiných starostí..

Hm.. chvíli jsem to vydržela, ale dál nemůžu.. jdu sledovat Gossip Girl.. Chuck a Blair.. samotní jsou fakt na nic, nebo tedy aspoň na začátku bývávali, ale dohromady je tak miluju a vím, že tyhle epizody budou žhavé, tak musím jít :)

A tuhle písničku a video.. taky nemůžu dostat z hlavy..


#34 .. vrací se to

11. prosince 2010 v 18:35 Šuplík s mými hříchy a sny
Hate
Asi jsem tu o tom nepsala, teď nevím, ale před pár dny mi Jirka poslal na facebooku žádost o přátelství.. a já celé dny přemýšlela, jestli si ho přidat.

Projížděla si profil, hledala něco odsouzeníhodného.. a nakonec.. včera v noci.. si ho přidala.. zvědavost zvítězila.

Trvalo to pár minut, když.. mi napsal. Prostě se mi otevřel chat a byl to on. On!!! Napsal mi.

Prý kdo komu napíše první a jak se mám a.. byl to hrozně suchý rozhovor. Bylo to... prostě divné. Aspoň já to cítila. Co ho vedlo k tomu aby mi napsal?

Počkala jsem pak dokud nebyl off a vložila písničku Nic Nevzdávám! s úryvkem.. nechtěla jsem, aby si s tím hned spojil sebe.. A druhý den ji vložil na face on. Já vím, že to může být.. náhoda.. ale není. To jsme prostě my dva. A to mě deprimuje.

Dneska jsem si chat zapla zas a - před čtvrthoďkou - ozval se znovu. Prý jak to jde, že ať mě trápí cokoliv, všechno chce čas.. protože si určitě všiml z toho mého odpoledního stavu, že se něco děje, jen doufám, že netuší co.. i když je možné všechno.

A teď ho mám pořád v hlavě. Nějaký Dan mě vůbec netrápí. A to má přijít za chvíli. Jak mě se nechce.. Jirka.. Lítám v tom. Snažím se bránit si, ale.. copak to jde?


#33 .. nechápu!!!

7. prosince 2010 v 21:45 Šuplík s mými hříchy a sny
Desperate

Člověk by řekl, že to bude všechno jednodušší. Láska. Že v srdci budeme mít jednoho a vše bude tak.. jasné. Ale není.

Víťa. Jak já na něj nemůžu zapomenout.. ale ublížil mi a není to jen tím, že je to nedávno, prostě se od něho musím odpoutat kvůli toho, jaký je.. Nikam to nevede. Vím to, a proto se s tím snažím skončit. Už se ani nesnažím s ním kamarádit.. Když jsem ho před pár týdny chtěla doučit pitomou matiku, nakonec jsme se spolu vyspali.. zas..

A ono to bylo - samozřejmě - úžasné. Jenže pak přišla ta chata a já slyšela jak mě pomlouvá. Hnusně. A jen dva dny po tom, co jsme k sobě zase měli tak blízko.

Měla jsem chuť křičet, bít ho, .. ale než jsem tam doběhla, za ten roh, nebyl tam a cestou ze schodů se to ve mě utlumilo.. Ale být tam, křičela bych.. Poprvé v životě bych na někoho křičela, hádala se, .. někdy pomyslím na to, co všechno bych mu vmetla do obličeje a mrzí mě, že se to nestalo. Zasloužil by si to. Přede všema..

Jenže se nestalo a já musela jít dál.. a jdu. A vůbec se v sobě nevyznám proto, že.. Víťa mi nejde z hlavy, ale zároveň.. vím jak strašně šílenou věc cítím k Jirkovi. Neviděla jsem ho.. už vlastně roky.. Ne blíž než na pár desítek metrů. A jak dlouho já s ním nemluvila!

Kdysi jsem mu psala smsky, co pro mě znamená.. když jsem si nemohla pomoct.. ale pak jsem přestala. A snažila se na něj nemyslet. Přece jen je minulost.. A pak mi před pár dny napsal komentář k článku na blogu, věděla jsem, že je to on, a ono.. se to dostalo ven. Taky jsem chvíli na to zjistila, že s "Verunkou" se rozešli.. nevím proč, jsem zvědavá, ale zas nějak vědět to nepotřebuju.. Protože by mi to mělo být jedno. Pro mě se tím nic nemění. Chci aby se tím něco změnilo? Ne, snad ne.. jinak bych už fakt byla vyloženě sebevrah.

Já jen vím, že od toho komentáře na něj furt myslím. Vzpomínám. Jak jsem s ním byla, no aspoň většinou, šťastná.. Jak jsme se milovali. Jak jsme spolu strávili krásné léto. A jak jsem se s ním rozešla.. ach jo.

A pak je tu Martin. Sladký Martin. Úžasný Martin s božskýma hnědýma očima. S pohledem, který mě totálně uzemní. Martin, se kterým psaní si tak miluju.. I když je to teda doma co jsme si psali.. Nemá mě rád. Nikdy se přes minulost nepřenese. Což já vlastně taky neudělala, když to k němu furt cítím.. Protože on mi sice taky ublížil, ale já jemu víc. A potkávání ho na chodbách, i když je tam i ona, je jedna z nejhezčích částí dne.

Netušila jsem, že nakonec na moji střední fakt půjde, ale když jsem zjistila, že na ní je, byla jsem TAK ráda.. ani nevím proč. Prostě ho ráda vídám. Moc pro mě pořád znamená..

A tady to je.. Ti moji tři hlavní aktéři. Víťa, Jirka, Martin. Kdybych si měla vybrat.. který by to byl?

Víťa je.. namyšlený, arogantní vůl.. ale ta sílá která mě k němu táhne je neuvěřitelná. Prostě mě přitahuje, tak strašně moc.. Jirka. Živě si vybavuju momenty s ním i po té době.. a ta představa, být zase s ním, se mi prostě líbí. Martin. O něm toho vím nejmíň, protože pořádný vztah my prostě nikdy neměli.. nestihli jsme to. Vždycky se něco pokazilo a mě to mrzí.. chtěla bych to napravit, ale zároveň se bojím, že by nám to třeba nakonec ani neklapalo..

Takže tohle jsou moje hlavní myšlenky. Tihle tři.. kluci. Tři, na které bych měla pro své dobro zapomenout. Tři, které roky nemůžu vyhnat z hlavy, jen je tam na chvíli někde schovávat. A vím, asi to není správné, ale sakra takhle to prostě cítím.. a píšu to tady, protože fakt nechci aby něco takhle jasného Jirka četl, když teď vím, že ke mě na blog kouká :) nepodepsal se jménem, ale.. máme takové.. "spojení", že vím, že to byl on jako že vím, že on ví, že to vím.. Jo, to jsme prostě my dva..

Nakonec ani nevím, co jsem to vlastně chtěla říct, ale je to jedno.. jsem unavená.. vyčerpaná.. a nešťasná.. Pořád tak sama. Protože když mám v hlavě tyhle, tak u mě nikdo bez trošky chemie prostě nemá šanci :( a to mě mrzí. Chtěla bych se snažit a s Danem se snažím. (Dan je z mojí vesnice, píšem si a byli jsme venku, v sobotu kouknem na nějaký film) Ale nevidím v tom budoucnost, protože prostě.. ta přitažlivost tam není.. mrzí mě to...