Leden 2012

#45.. stodolní

24. ledna 2012 v 16:26 Šuplík s mými hříchy a sny
Tento blog prakticky začal před dvěmi lety skoro už články o Adamovi.. byla to záplava. Toho kluka jsem začala nesnášet.. ale přece jen, čas plyne, rány se hojí a já si ho zase z facebooku odblokovala :D

A chlapeček si mě přidal.. po bouřlivé diskuzi u odkazu jsme si začli psát.. prostě jen tak normálně.. a najednou že prý aha aha.. co máš v pátek? Nic si neplánuj..

A já to neshodila ze stolu.. dny uběhly a v pátek jsem skutečně stála přímo před ním. První dojem? Voněl furt stejně! :D Ale nic jsem nahlas neřekla..

Šli jsme na stodolní, dali si křídla v jednom podniku a šli dál.. něco si dali tam a šli dál.. od místa k místu.. a ulice prázdná :D den před silvestrem nikde nikdo.

V jednom podniku jsme se zdrželi dýl, dali si nějaké drinky a povídali. Přišel mi o tolik dospělejší a byl TAK v pohodě. Bylo mi s ním super.. povídali jsme si o všem, co nás jen napadlo a večer se dařil. Nakonec fakt budeme kamarádi, říkala jsem si.

Když už jsem měla cosik v krvi, neodolala jsem a zeptala se.. voní furt stejně? :D.. podíval se na okamžik do země, zasmál a že noo, je to možnéé.. :D nevoní ti to snad? Nene, to ne.. :)

Dojmy z večera super.. ale to jsme v té první polovině. Sbližování, okecávání. Pak je tu ta druhá, kdy jsem měla dost, zalezli jsme do jednoho podniku a tam se ochomýtali. Ani na chvíli mi nevadil jakýkoliv jeho fyzický kontakt se mnou.. když mi položil ruku na pas, nakláněl se, aby mi něco řekl.. tehdy jsem pocítila lehké šimrání, ale ignorovala ho. Jenže pak tam stojíme u parketu, svět se se mnou točí.... a on mě zlehka políbí na krku. Jednou, podruhé. A pak se našly i naše rty.

Bylo to tak dokonalé, že Dan..... nebyl! Tohle ve mě nikdy vzbudit nedokázal, to vzrušení.. a mě se to líbilo. Zbytek večera jsme strávili intimněji.. a bylo mi s ním pořád fajn. Ale ve hlavě guláš a tehdy mi to došlo..... když jsem ráno na Nový rok vstala, bylo rozhodnuto.. Konec s Danem, už žádné doufání, žádné podvádění. Už nemůžu..

#44.. stužkovák

24. ledna 2012 v 15:50 Šuplík s mými hříchy a sny
Je to už hodně opožděně, nic není čerstvé, ale po srpnu jsem se psaním nějak sekla.. a to mě mrzí, protože je tolik věcí, na které bych zapomněla, nemít je někde napsané.. a tak se vzpomínkama už rozplynutýma se budu snažit co nejvíc vrátit se do večera 2. prosince.. do našeho stužkováku.

S tím jak vypadám jsem si přála vypadat aspoň ten večer nějak.. líp. Malovala jsem se, točila si vlásky, pohoda.. těšila jsem se.

Večer byl skvělý. Proslov procítěný, video pobavilo, učitelé skvělí, alkohol tekl proudem.. Ale už na začátku, před večeří, mi bylo.. divně.

Cosi se ve mě hnulo, byla jsem nějaká rozcitlivělá. Koukala na Víťu. A on na mě. Jako puberťačka jsem vždy ihned sklopila pohled i hlavu, sotva mi pohled oplácel. Kopala jsem do sebe vodku, snažila se bavit. Ale pak mi vždycky sklouznul pohled na něj.. slzy se mi draly do očí. Nevím kolik času to chtělo, ale nakonec jsem nemohla jinak a uklidila se do pitomé 'umývárky'.. A na koho jsem tam nenarazila.

Sotva mě Víťa viděl jak natahuju, zavřel za sebou, opřel se o stěnu a koukal. Že co se děje. Proč pláču.. A já že prostě to je jedno, že o tom nechci mluvit.. Pláčeš kvůli někoho? Je ten někdo tady v místnosti?

Slzy se mi roztekly.. a on tam byl celou dobu se mnou a jak jsem si furt utírala oči, říkal mi, že jsem krásná. Nemohla jsem uvěřit tomu jak slabě jsem si připadala.. mohli jsme si toho říct hodně, ale nevím nic.. najednou stál naproti mě, zavřel oči a řekl ať udělám to, co chci.. Nadechla jsem se, o krok se přiblížila k němu blíž a vrhla kolem krku, začala líbat.. zalezli jsme si do kabinky wc a tiskli se jeden ke druhému. Pak mě přišly hledat holky a já že jdu ven, ať se neukazuje.. Kámoška jedna se na mě klasicky podezřívavě koukala ale já že nic..

Když byly ploužáky a spolužačka mě viděla postávat, řekla Víťovi, proč pro mě přece nejde.. periferně jsem to prostě odhadla. A on znejistěl, za žádnou cenu se nikdo nesměl nic dozvědět a moc to - jako vždy - prožíval. Ale šel a tančili jsme spolu, náhodně se tlakem tiskli.. a pak ještě jednou jsem ho vytáhla tentokrát sama.. Stužkovák se vydařil, ne že ne.

Nějak jsme se s Víťou domluvili, že půjde spát ke mě. Ale to jsem si potřebovala zrušit odvoz Dana a cinknout na mamku. Jo, furt jsem byla s Danem.. ale už jsem cítila, že je to na nic. Chtěla jsem Víťu a udělala bych pro noc s ním všechno.. jenže mamka se na mě vybodla, telefon vyplý a já to musela nechat na tom Danovi.. A Víťu zrušit.. Nevím co na tom nechápal, neustále jsem mu naznačovala, že to nejde.. fakt ne.

Dan pro mě přijel, z auta jsem Víťovi zamávala.. a za deset minut sms, jak jsem se na něj vysrala a jak myslel, že po tom všem, u mě bude.. volala jsem mu, vysvětlovala.. mrzelo mě to, moc.

Dorazili jsme domů snad nějak kolem jedné.. a do tří mě Víťa bombardoval sms, jak se musíme sejít, jak musím doříct co jsem neřekla a musí to být hned odpoledne atd.. A já že ne, že budu s Danem a všechno.. ale nenechal se odbýt, a proto krátce po obědě parkoval u našeho baráku..

Prý si můžu dát vodku, ať je to jednodušší, ale já už se srovnala. Když znovu zavřel oči a ať dělám co chci, ani se mnou nehlo. Mluvili jsme.. spíš on.. že ho mám pořád ráda.. čtvrtým rokem a jak je to neuvěřitelné.. mě tekly slzy. Mrzelo mě, že to tak je.

Pak mě políbil, pak mě povalil, pak jsme si to prostě rozdali.. jinak se to říct nedá. A když bylo po všem, že půjde.. Ještě že jsme neskuteční, že furt tak blbneme ale tohle je naposled.. teda, až do třídního srazu po pěti letech xD

No.. Otevíral si bránu a z čista jasna jsem řekla.. počkej!.. zarazil se, obrátil na mě.. ano?.. ale ne, nic, jeď.. neposlouchal, došel zpět ke mě, podíval se na mě a řekl.. míšo, právě teď nasednu do toho auta a odjedu, už tady nebudu.. řekni mi, co mi chceš říct.. pak už šance nebude!..

Ale ty to nechceš slyšet, váhala jsem.. bylo to poprvé.. opakoval se.. řekni to, teď.. a já to řekla.. Miluju tě.. nic víc, nic míň.. koukali jsme si do očí, mluvili svou řečí.. nebylo už, co víc říct, věděli jsme to oba.. tak šel a byl pryč.. tentorkát pro vždy.